V první próze (Láska, 1963) líčí reálný příběh padesátiletého milánského architekta pokoušejícího se probudit hlubší cit v mladé baletce, přivydělávající si prostitucí. Druhá próza (Tatarská poušť, 1940) má naopak snový charakter – odehrává se v zastrčené pouštní pevnosti poblíž hranice, která je dějištěm životního dramatu mladého, ambiciózního poručíka.