V románě Kdo jinému jámu kopá zpracoval Simenon údajně skutečnou událost, která svými kořeny sahá do počátku století, ale její soudní dohra a skandál „causy Ferchaux“ ve Francii spadají do let třicátých. Nepopsal vzestup firmy bratří Ferchauxových. Zaujal ho až jejich napohled nesmyslný pád a konec celé historie, daný mimo jiné i společenským rozdílem obou bratří: starší prožil vlastně větší část života v africkém pralese, kdežto mladší vedl obchody v Paříži a jeho život nabyl společenského lesku milionáře. Sleduje ve svém románě toho staršího, muže z buše, bezohledného, dravého. První „obraz“ se odehrává v Normandii, kde starší Ferchaux po vypuknutí aféry hrozí, útočí a snaží se kompromitovat veřejné činitele. Není ochoten ke kompromisu, který by aféru uhladil. A tak se stane nepřítelem číslo jedna a je na něj vydán zatykač. Prchá do Jižní Ameriky, kde se s ním setkáváme v obraze číslo dvě. Zde jde již o nemocného starce. Svou při nevyhrál, ale bojuje dál. Aby nebyl sám, vzal s sebou z Francie jako tajemníka chorobně ctižádostivého slabocha, toužícího po bohatství a snadném životě. Stejně dravého, jako byl kdysi sám. Simenon nepostupuje tak, aby vytvářel napětí dějové, ale sugestivním, přestože statickým způsobem je stejně vytváří. Kniha Kdo jinému jámu kopá patří mezi nejlepší Simenonovy psychologické romány bez detektiva.