Během internace v Terezíně si čtyřiadvacetiletá Hana psala - ve formě dopisů - deník, který před další deportací ukryla a v červnu 1945 v jednom ze sklepů terezínské pevnosti našla. Deník, původně nazvaný „Snové a skutečné“, se stal základem knížky, kterou se Posseltová rozhodla po smrti své matky napsat. Autorčiny vzpomínky na strastiplný život v koncentračních táborech se zcela vymykají literatuře tohoto druhu. Sugestivní dramatické výjevy jakoby neskutečného divadla, autorčiným básnickým a filosofickým zřením poznané a hluboce procítěné, jsou bohužel krutě pravdivé.